ROZHOVOR S PETREM REZKEM

Ke konci ledna vystoupili v Kulturním domě Crystal dva výborní zpěváci Petr Rezek a Hana Zagorová. Tentokrát v doprovodu Boom! Bandu Jiřího Dvořáka. V sále panovala skvělá atmosféra a pro spoustu lidí to byl jistě nezapomenutelný zážitek.

 

Hrál jste někdy ve studentské kapele?

Ne, nikdy. Já jsem se k muzice dostal až na vojně. Tam se sešla parta lidí, kteří s muzikou začínali. Tehdy nás stmelil profesionální trumpetista a muzikant z orchestru Jazz Fiddlers, Jiří Kotrč. Podařilo se mu z těch lidí dát dohromady kapelu, se kterou jsme pak vystupovali po různých venkovských zábavách. Takže takhle to u mě začalo.

 

Kdybyste mohl navštívit jakékoliv místo na světě, jaké by to bylo?

Musím se přiznat, že spoustu míst v Evropě už jsem navštívil. Kromě Ruska, u kterého se to považovalo za samozřejmost, jsem procestoval skoro celou Evropu. Výjimkou je Itálie, tam jsem se nikdy podívat nebyl. Nikdy jsem taky nebyl, jak se říká „za velkou louží”, což bych rád jednou napravil. Velmi rád hraji golf, takže rád jezdím do Alp, kde mám možnost věnovat se tomuto sportu a u toho si užívat úžasných scenérií.

Ale že bych měl nějaké vysněné místo, které bych chtěl navštívit, tak to ne.

 

Na jakou otázku byste chtěl znát odpověď?

Rád bych věděl, zda budu zdráv.

 

Čtete rád ve vašem volném čase?

Ano, velmi. Musím se přiznat, že nemám dost volného času na to, abych mohl číst neustále, ale čtu knihy.  Do toho bohužel patří i to, co je velice náročné číst, a to jsou různé návody. Ať v češtině nebo v angličtině. To vždycky zabere strašně času, než se tím člověk prokouše.

Z knih jsem si v poslední době nesmírně oblíbil tvorbu Patrika Hartla. To mě velice baví, je to moderní, je to psáno jazykem dnešní generace, je to realistické a je to velice humorné.

 

Kdybyste měl být postavou v knize, jakou knihu byste si vybral?

Samozřejmě hrabě Monte Christo.

 

Je nějaká maličkost, která vám vždycky vykouzlí úsměv na rtech?

Když potkám slušného člověka, který je upřímný a není z jeho strany žádné pokrytectví ani přetvářka.

 

Je nějaká kapela, se kterou byste rád vystupoval?

To je obrovský sen. Já, přestože se u mě v repertoáru tento žánr moc neobjevuje, rád poslouchám hard rock a heavy metal. Takže bych si strašně rád zazpíval se Zakkem Wyldem, který doprovázel Ozzyho Osbourna nebo s Black Sabbathama, ale to je samozřejmě jen takové přání.

Máte nějakou vzpomínku, kterou byste za nic nevyměnil?

Když se mi narodili kluci, dvojčata. Ta vzpomínka má vlastně trvání až do doby, kdy dostudovali a osamostatnili se, až do dospělosti. Takže tohle je vzpomínka, která nikdy nevyhasne.

Je nějaká činnost, která vás baví a ve které byste se chtěl zlepšit?

Já bych se rád zlepšil ve všem, co dělám, protože člověk nikdy nedělá nic tak, že by to bylo naprosto dokonalé - absolutno neexistuje. Když vynechám svoji práci, kterou dělám velmi rád, tak strávím hodně hodin ve studiu prací s technikou. Nejenom proto, že to souvisí s mojí prací, ale i proto, že mě to velmi baví a je to můj koníček.

 

Lepil jste si na stěny v pokoji plakáty vašich oblíbených kapel, když jste byl mladý?

Ne, na to stačila moje sestra. Já jsem měl poměrně dlouho společný pokoj se svojí sestrou, která si snad od deseti let lepila plakáty oblíbených herců. Takže i kdybych chtěl, tak by tam na moje plakáty nebylo místo.

 

Autor: Karen Doležalová 

ROZHOVOR S PETREM REZKEM
Menu